Prolínání hudebních stylů>
Skladby dnešního večera mají společného jmenovatele, jímž je přesvědčení jejich autorů, že hudba dokáže překlenouvat epochy, národy i styly. Všechna uváděná díla se vyznačují prolínáním různých prvků: v katolické mši jsou uplatněny uherské lidové intonace, brazilský folklór pronikl do polyfonní faktury baroka (nebo naopak), starozákonní hebrejština zní v jazzových a latinsko-amerických rytmech.
Missa brevis Zoltána Kodálye>
Skladatel v ní spojil gregoriánský styl s modálními tóninami, charakteristickými pro lidovou hudbu Uher. Je psána v tzv. cyklické formě, objevující se v symfonické tvorbě 19. století, hudební materiál prochází všemi částmi jako reminiscence. Patří ke Kodályho vrcholným církevním dílům a odráží se v ní jeho hluboký zájem o maďarskou lidovou hudbu. Zkomponována byla v roce 1944.
Villa-Lobos a jeho Bachianas brasileiras>
Brazilský skladatel Heitor Villa-Lobos začínal jako violoncellista v kavárenských a divadelních orchestrech. Již v raných letech jej zaujal brazilský folklor, skutečný zájem se v něm však pravděpodobně probudil až v době, kdy se s divadelními společnostmi dostal do různých krajů země. Dalším výrazným momentem ve skladatelově životě bylo setkání s hudbou Igora Stravinského a přátelství s Dariem Milhaudem, který působil v letech 1912–1918 jako francouzský kulturní atašé v Rio de Janeiru.
Výrazným vlivem na Villa-Lobosovu hudební tvorbu byl jeho obdiv k dílu Johanna Sebastiana Bacha – které pravděpodobně poznal prostřednictvím svého otce, od nějž také získal základy hry na violoncello. Zřetelně se projevil v cyklu devíti Bachianas brasileiras pro různá obsazení, v nichž skladatel spojil bachovský polyfonní styl s prvky brazilského folkloru. Bachianas brasileiras vznikaly v letech 1930 až 1945, kdy byla napsána poslední z nich. Tu skladatel původně ji skladatel komponoval pro šestihlasý ženský sbor, zpívající na různých slabikách. Jiná (častěji uváděná) verze je pro smyčcový orchestr. Sborová verze však dává plně vyniknout polyfonnímu pletivu hlasů a je považována za hudebně zajímavější.
Chichesterské žalmy>
Pro svou živelnost se Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina staly velmi oblíbeným repertoárem a publikem jsou spontánně přijímány publikem. Biblické texty v historickém jazyku znějí v rytmech, upomínajících na Bernsteinovo nejslavnější dílo West Side Story; některé hudební myšlenky také skutečně pocházejí z raných skic k tomuto muzikálu, který měl být původně příběhem náboženského sporu katolické a židovské mládeže.
Textovou předlohou Chichesterských žalmů se staly žalmy „Hlahol, Hospodinu, celá země“ (Žalm 100), „Hospodin je můj pastýř“ (Žalm 23) a „Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce“ (Žalm 131), jsou však použity i úryvky dalších žalmů: č. 108 – „Mé srdce je připraveno, Bože“, č. 2 – „Proč se národy bouří“, a č. 133 – „Jaké dobro, jaké blaho, tam kde bratří bydlí svorně“.
Skladba vznikla na objednávku festivalu Southern Cathedrals, jehož pořadateli byla střídavě jihoanglická města Chichester, Winchester a Salisbury. Roku 1965 se festival konal v Chichesteru a Bernstein byl požádán děkanem tamní katedrály o skladbu pro katedrální sbor. Dva roky předtím dokončil svou třetí symfonii Kadish, v níž použil hebrejský text, a pro hebrejštinu se rozhodl i tentokrát.
