Biografie sboru
>
Pražský filharmonický sbor je špičkovým vokálním souborem a jedním z nejznámějších a také nejuznávanějších reprezentantů české hudby ve světě. Pravidelně vystupuje s předními domácími i zahraničními orchestry a světoznámými dirigenty, účinkuje na prestižních festivalech a nahrává pro významná hudební vydavatelství. Je vyhledávaným interpretem Dvořákových oratorií, Smetanových oper, vokálních skladeb Beethovenových a Mahlerových i operních děl Giuseppa Verdiho či Richarda Wagnera. Již témeř osmdesát let si udržuje jedinečný zvuk a vysoce oceňovanou profesionalitu.
Významní partneři>
Mezi koncertní partnery Pražského filharmonického sboru patří nejlepší světové orchestry, jakými jsou Berlínská filharmonie, Královský orchestr Concertgebouw v Amsterodamu, Vídeňská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu, Symfonický orchestr BBC v Londýně, Orchestr curyšské Tonhalle, Bostonský a Sanfranciský symfonický orchestr, Tokijský metropolitní symfonický orchestr či Izraelská filharmonie. Nejčastěji sbor spolupracuje s Českou filharmonií, s níž vystupuje jak v pražském Rudolfinu, tak na zahraničních pódiích, dále se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Pražskou komorní filharmonií. Mimořádné umělecké kvality dosáhl Pražský filharmonický sbor také díky práci s legendárními dirigenty, mj. s Václavem Talichem, Karlem Ančerlem, Rafaelem Kubelíkem, Igorem Markevitchem, Erichem Leinsdorfem, Václavem Neumannem, Gennadijem Rožděstvenským, Georgesem Prêtrem, sirem Charlesem Mackerassem či Giuseppem Sinopolim. Sbor pravidelně spolupracuje s takovými dirigentskými osobnostmi, jakými jsou Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Jiří Bělohlávek, Pierre Boulez, Riccardo Chailly, Dmitrij Kitajenko, Nicola Luisotti, Kurt Masur, Paul McCreesh, Zubin Mehta, Marc Minkowski, Riccardo Muti, sir Simon Rattle, Michael Tilson Thomas a Franz Welser-Möst. Setkává se i s nejmladší generací dirigentů, k níž nyní patří Jakub Hrůša, Tomáš Netopil či Marko Ivanović.
Repertoárová šíře>
Pražský filharmonický sbor pracuje jako samostatné umělecké těleso pod vedením mladého talentovaného sbormistra Lukáše Vasilka. Soubor je značně flexibilní a jeho repertoár je velmi široký, sahá od vrcholného baroka až k soudobé hudbě a zahrnuje skladby kantátové, oratorní, symfonické i operní. K základním repertoárovým kusům patří Matoušovy a Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha, Korunovační mše a Requiem Wolfganga Amadea Mozarta, Missa solemnis a Symfonie č. 9 s Ódou na radost Ludwiga van Beethovena, Requiem Giuseppa Verdiho, Německé requiem Johanesa Brahmse, Stabat mater a Requiem Antonína Dvořáka, Symfonie č. 2 a 8 Gustava Mahlera, Glagolská mše Leoše Janáčka, Carmina burana Carla Orffa, Polní mše Bohuslava Martinů a další velká hudební díla.
Počátky sboru>
Uměleckou činnost zahájil v roce 1935 pod vedením svého zakladatele, pěvce a sbormistra Jana Kühna, jako Sbor Radiojournalu Praha, později Český pěvecký sbor. Původně měl sloužit především potřebám rozhlasového vysílání, brzy se ovšem osvědčil jako spolehlivý partner pražských orchestrů při uvádění instrumentálně vokálních děl a stal se nezbytnou součástí českého hudebního života. Některé koncerty vstoupily jako památné události do historie; bylo to například provedení Dvořákovy Svaté Ludmily na nádvoří Pražského hradu pod taktovkou Rafaela Kubelíka v roce 1948, nastudování Krále Davida za řízení skladatele Arthura Honeggera v roce 1949, provedení Beethovenovy Deváté symfonie na Pražském jaru 1949 s dirigentem Erichem Kleiberem či koncert pro Občanské fórum řízený Václavem Neumannem v listopadu 1989, při němž v podání sboru zazněla Beethovenova Óda na radost.
Profesionální těleso>
Zprvu amatérské těleso se postupně profesionalizovalo a v roce 1953 bylo přičleněno k České filharmonii. V roce 1959 převzal řízení sboru prof. Josef Veselka, jehož éra přinesla sboru nenapodobitelný moderní zvukový obraz, který se stal příkladem kvality pro mnohé pěvecké sbory v Evropě. V šedesátých letech podnikl ansámbl, již pod názvem Pražský filharmonický sbor, velká zahraniční turné po Evropě, v sedmdesátých letech se poprvé představil v Japonsku a v osmdesátých letech pravidelně účinkoval se svým novým sbormistrem Lubomírem Mátlem na prestižním Rossiniho operním festivalu v italském Pesaru. V této době také natočil významné nahrávky, např. Dvořákovo Stabat mater a Requiem s dirigentem Wolfgangem Sawallischem, kantátové dílo Johanesa Brahmse s Giuseppem Sinopolim, Mahlerovu Symfonii č. 2 „Vzkříšení“ se Zubinem Mehtou i některé exkluzivní operní projekty. Gramofonové snímky s Českou filharmonií získaly mezinárodní ceny v Paříži, Cannes, Berlíně a Tokiu.
V 90. letech>
Další významná umělecká etapa nastala v roce 1990 pod vedením sbormistra Pavla Kühna, syna zakladatele sboru. Pražský filharmonický sbor začal pracovat jako samostatná organizace, navázal nové kontakty v zahraničí a započal spolupráci s Berlínskou filharmonií, Královským orchestrem Concertgebouw v Amsterodamu, Izraelskou filharmonií a dalšími prvořadými orchestry. Sbor byl nadále zván na české i světové hudební festivaly a také do významných operních divadel, mezi nimiž nechyběla slavná La Scala v Miláně, Bavorská státní opera v Mnichově, Královské divadlo v Madridu, Opera v Monte Carlu, Divadlo na Champs-Elysées v Paříži, Operní dům v Curychu, Semperova opera v Drážďanech či Národní divadlo v Praze.
Současná činnost>
V roce 2010 Pražský filharmonický sbor mimo jiné účinkoval v inscenaci Verdiho opery Aida na festivalu v rakouském Bregenzu, kterou v přenosu shlédli i návštěvníci evropských kin. V roce 2011 získal široké kritické uznání za provedení Dvořákova Stabat mater v pražském Rudolfinu spolu s Českou filharmonií a dirigentem Manfredem Honeckem a za vystoupení v nové inscenaci Wagnerova Parsifala v Národním divadle. S Českou filharmonií a dirigentem Christophem Eschenbachem se podílel na největší hudební produkci v historii Pražského jara – provedení „Symfonie tisíců“ Gustava Mahlera v O2 aréně v Praze a ve stejném nastudování také v Hannoveru a Hamburku. V létě 2011 vystoupil sbor na festivalech v Bregenzu (opera Andrea Chénier) a St. Gallen a v Izraeli se připojil k Izraelské filharmonii řízené Zubinem Mehtou v Písních z Gurre Arnolda Schönberga. V sezóně 2011–2012 zahájil sérii samostatných sborových koncertů, na nichž uvádí zásadní vokální díla a také premiéry nových skladeb českých i světových skladatelů. Na počátku roku 2012 se sbor podílel na české premiéře Knihy sedmi pečetí Franze Schmidta, kterou nastudoval s Českou filharmonií a dirigentem Manfredem Honeckem. Dále také provedl Dvořákovu kantátu Svatební košile ve Španělském sále Pražského hradu a ve vídeňském Divadle na Vídeňce či Symfonii č. 2 „Chvalozpěv“ Felixe Mendelssohna Bartholdyho se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Christopherem Hogwoodem na Pražském jaru.
